Dopředu mě žene touha změnit svět

Jakub Rož patří ke generaci, která začíná podnikat už ve školních lavicích. Když mu bylo třináct, vymyslel Školní sešit. cz, který slavil obrovské úspěchy mezi studenty v řadě zemí světa. V šestnácti založil vlastní digitální agenturu Flow Media, mezi jejímiž prvními klienty byl například český Vodafone. Pětadvacetiletý inovátor Jakub Rož překypuje nápady a při rozhovoru vás okamžitě nakazí svým nadšením pro moderní technologie. Přiznává, že si jako ryba ve vodě připadá ve chvílích maximálního vytížení a stresu.

To byl váš první velký projekt?

 

Ano. Moje první společnost, která měla 16 zaměstnanců. Otevřeli jsme si pobočku tady v Praze a vstoupili jsme brzy na americký trh, kde jsme měli se Školním sešitem přes milion uživatelů. Vybudovali jsme tak největší stu-dentskou síť na světě.

 

A Školní sešit dál funguje?

 

Už ne. Před třemi roky jsme projekt opustili, protože se nám ho nedařilo monetizovat. Fir-ma měla větší náklady, než vydělala. Nedoká-zali jsme to dál financovat. Ale zkušenost to byla nesmírně cenná.

Jak jste přišel na nápad se Školním seši-tem?

Já jsem v podstatě líný, nerad jsem s sebou tahal sešity. Ostatně lenost bývá obvykle dob-rým motorem k vymýšlení nových věcí a vyná-lezů. Tak jsem vymyslel internetovou aplikaci na zapisování poznámek a výpisků ze školní látky, kterou jsem mohl sdílet se spolužáky. Vzniklo to přirozeně, protože už jsem měl předchozí zkušenosti s tvorbou webů a online vývojem.

 

Co na to říkali učitelé?

 

Reakce byly velice různé. Naprostá většina škol, kde to studenti používali, to brala velmi dobře, byly inovativní a chtěli to mít na ško-lách. To byl i důvod, proč se nám to všechno tak dobře rozjelo. Ale objevily se i některé ne-gativní reakce. Pamatuji si, že nám třeba vola-lo pár ředitelů škol, co si to dovoluji, že ničím lidstvo, že lidi budou líní a nikdo tady nebude umět psát.

 

Pokud jde o vysokou školu, tak myslím, že je to pro většinu lidí dobré,

   protože během studia zjistí, co vlastně chtějí dělat.

   Pro podnikatele to moc smysl nemá, je to ztráta času. Když chce člověk podnikat, tak má něco dělat.”

 

 

Vydělali jste na tom?

 

No, moc ne. Měli jsme velké náklady, protože jsme celou globální síť provozovali z pobočky v Chicagu a stála hodně peněz. Dlouhodobě to nešlo ustát. Jednali jsme s různými inves-tičními fondy v USA, které by do toho asi šly, ale když jsme si to zanalyzovali, tak jsme se nakonec rozhodli projekt ukončit a pustit se do jiných věcí.

 

Ale i tak Školní sešit vybudoval vám a va-šemu týmu od začátku velmi silný brand.

 

Je to tak. I to, co se později už nerozvíjí, může vytvořit silný základ brandu pro další projekty. Je to silný brand a zároveň nám tento projekt dal obrovské množství zkušeností, protože jsme vytvořili produkt, který fungoval po ce-lém světě. Ve více než 20 zemích světa.Naučili jsme se například, jak lidi pla-tí v Brazílii, jak na Filipínách, za co schopní platit jsou, za co ne. Jaké jsou kulturní rozdí-ly v používání internetu, počítačů, což jsou věci zajímavé a pro byznys důležité. Třeba v asijských zemích přeskočili uživatelé dobu počítačů, mají rovnou tablety, naopak v Bra-zílii vůbec nepoužívají PayPal. Tak to jsou zkušenosti, které my dnes předáváme dál – do nových projektů, novým klientům naší firmy Flow Media.

 

Jakou školu jste vystudoval a byla vám pak v praxi vůbec k něčemu?

Střední školu výpočetní techniky v Praze, ale tam už jsem chodil sporadicky, protože jsem při studiu už řídil vlastní firmu. Ještě mi na-bídli z Newton College, abych u nich dálkově studoval. Rok jsem to zkoušel, ale ani tam jsem pak neměl čas chodit, tak jsem studium nedokončil. A co mi škola dala? To nejlepší jsou kama-rádi, s kterými na škole jste. Jsou nejlepším zdrojem potenciálních spolupracovníků do budoucna. I proto mě mrzí, že jsem na škole nevydržel déle. Měl bych víc kamarádů.

 

Střední škola mi taky dala v počítačovém oboru základ, na němž mohu stavět, i když jsem tomu rozuměl i předtím, než jsem na tu školu šel. Pokud jde o vysokou školu, tak my-slím, že je to pro většinu lidí dobré, protože během studia zjistí, co vlastně chtějí dělat. Pro podnikatele to moc smysl nemá, je to ztráta času. Když chce člověk podnikat, tak má něco dělat.

Se Sešitem i vlastní firmou jste začínal v době raného mládí. Musel jste asi rychle dospět. Neuteklo vám dětství rychleji než vašim vrstevníkům?

Myslím, že ne. Někdo chodí od malička hrát fotbal a hraje ho pak rád i dál. Já jsem zase místo toho od dětství programoval weby. Dě-lal jsem to, co mě bavilo, navíc to byla pro mě taková hra. Každého baví něco jiného, mě ba-vilo tohle.

 

Hledáme lidi kolem 20#25 let. Ale zdá se mi, že daleko míň chtějí pracovat,

že nemají pracovní návyky. Nevím, čím to je.

 

Jaké to bylo, když jste v šestnácti chodil na schůzky s mnohem staršími klienty a investory?

Nepřemýšlel jsem o tom. Dělal jsem to, pro-tože to bylo třeba. Jasně, že se někdy na mě zpočátku dívali s údivem, kdo že to k nim jde a co chce, ale většinou po deseti minutách po-chopili, že tomu rozumím víc než oni. A pak už tam žádná bariéra nebyla. Když mi bylo skoro šestnáct, tak jsem dělal konzultace pro český Vodafone. Jednal jsem přitom s top ma-nagementem. Manažeři prostě brzy pochopí, že mám co nabídnout, a pak jsou při jednáních v pohodě.

 

Nelákalo vás někdy jít dělat šéfa do velké firmy?

 

Ne, ne, ne, ne, já jsem nezaměstnatelný. I když jsem nezažil, co to vlastně obnáší pracovat v nějaké firmě, přesto mě to tam vůbec netáh-ne.

 

Vzpomenete si na některé zásadní chyby, které jste udělal?

 

Celý rozhovor s Jakubem Rožem si přečtěte v květnovém vydání časopisu HR forum

 

 

 

 

loading