Louise Evans: Mojí misí je vytvořit jazyk kulturní změny

Otevřená, nenásilná komunikace může zásadním způsobem ovlivnit produktivitu práce, říká v rozhovoru Louise Evans. Svou komunikační metodu pěti židlí, která je s úspěchem aplikována v řadě významných firem a organizací po celém světě, poprvé představila v České republice na konferenci Světová laboratoř lídrů.

 

Alena Červenková

Co si můžeme pod metodou pěti židlí představit?

Je to metoda, na které pracuji posledních sedm let, a která vizualizuje různé typy chování v určité situaci. Abych použila příklad reální situace ze svého života. Snažila jsem se navázat vztah s velmi důležitou osobou v mém životě, s dvacetiletou dcerou mého partnera. Pozvala jsem jí proto do velmi známého jazzového klubu v Miláně, abychom my dvě spolu mohly strávit nějaký čas. Ona souhlasila. Hrála tehdy skupina The Manhattan Transfer. Tu mají rádi lidé mého věku, já ji prostě miluju. Byly jsme tedy v tom klubu, byla tam skvělá atmosféra. Když začala skupina hrát, já jsem byla samozřejmě hrozně nadšená a ona? Podívala jsem se na ní a ztuhla jsem: hlavu měla zabořenou ve svém mobilu a něco si tam psala…

Jak jste na to v tu chvíli zareagovala?

Měla jsem několik možností. Jako první se mi samozřejmě dralo na jazyk: No promiň, co tohle je? Já jsem utratila tolik peněz a tolik času, abych tuhle příležitost zorganizovala a ty se díváš do mobilu! No to snad není možné!!! Co to je s celou tou vaší generací? Tak tuhle reakci jsem naštěstí polkla, ale hned mě napadlo, že to prostě byla moje velká chyba. Proč jsem jí sem brala, vždyť muselo být jasné, že jí to bude nudit! Ale měla jsem i možnost číslo tři: říci si Buď v klidu, pořádně se nadechni. Nedělej žádné ukvapené závěry, nevíš, co se děje v jejím světě, nevíš, co na tom iPhonu dělá. Uklidni se a objednej si drink!

 

Určitě byly ještě další dvě možnosti…

Ano. Jednak si říct, že v tu chvíli je pro mě opravdu důležité, aby ona měla pocit, že mi může důvěřovat, že se mnou může být v klidu. Vytvořit si s ní hezký vztah. Anebo možnost pátá, ve které je důležité to, co potřebuje ona! Třeba by měla být někde jinde, nebo jen tak sedět u dobré večeře a povídat si v klidu se mnou. Já nevím, co ona potřebuje, ale je důležité to zjistit.

 

A co z toho byla pravda?

No, chvíli jsem přemýšlela, a než jsem stačila udělat cokoli, obrátila se na mně a řekla: „Louise! Věděla jsi, že tenhle jazzový klub tady v Milánu je pobočkou slavného klubu z New Yorku a jsou ještě dva v Japonsku. Není to neuvěřitelné“ A tahle skupina, The Manhattan Transfer, spolu hraje už čtyřicet let! A podívej, ukázala mi svůj mobil, kde na svém facebookovém profilu napsala: „Jsem právě v Miláně v klubu Blue Note s Louise, posloucháme úplně nejlepší jazzovou skupinu na světě a je to super!“ Tak to byl opravdu poměrně nebezpečná chvíle pro mě. Zbývalo málo, abych si sedla do té červené kritické židle a vztekala se, tak bych všechno mohlo zkazit. Zkazila bych její dojem o sobě. Mohla by i říkat, že jsme příliš kontrolující.Ta židle vyčkávání, do které jsem si sedla, ta mně zachránila.

 

Tato metoda nám tedy pomáhá narušovat naše typické chování v určitých situacích, i ve firemním prostředí?

Ano. Je důležité být si vědomi vzorců chování, které si přinášíme do světa. Co jsou firmy? To jsou lidé, kteří se setkají a mohou spolu hovořit. Já si mohu ráno vstát a cítit se skvěle, ale někdo jiný naopak velmi špatně. A pak si může přenášet určité napětí do svých konverzací v zaměstnání. Přitom jedině produktivní konverzace vede ke splnění cílů, k produktivním výsledkům. Často jsem oběťmi vlastního chování a koncepce pěti židlí nám pomáhá pochopit naše chování v dané situaci. Pochopit typy chování.

 

Čím jste se ve své metodice inspirovala, na co navazujete?

Metodika je ovlivněna školou nenásilné komunikace, kterou jsem si osvojila s Marchallem Rosenbergem. Marchall už bohužel nežije, mně ale tento jeho koncept nenásilné komunikace velmi oslovil. Přála bych si, aby si lidé uvědomili, jaký je dopad jejich chování na nás ostatní. Aby byli schopni vidět, co jejich verbálné útok s týmem dělá a jak k ničemu dobrému nevede. Já sama jsem dříve měla také sklony k  útočnému chování. Dobře patrné to bylo vidět ve vztahu k mojí matce. Ona ráda přeháněla, říkala třeba: Na tom večírku bylo 30 lidí. A já na to: To není pravda, bylo tam jen 13 lidí! Jednoho dne můj bratr, který takový můj výlev poslouchal, dotkl mé ruky a řekl, vždyť je to jedno. A já jsem úplně vystartovala i na něj a říkám, to ale není jedno! Ona prostě nemá pravdu a je potřeba jí opravit! Na to mi bratr tehdy řekl: Chceš mít vztah se svojí matkou, nebo chceš mít pravdu? To byla opravdu velká lekce, kterou mi dal, a která se také zásadním způsobem promítla do mé dnešní práce. Dnes už jsem schopná přemýšlet o svém vztahu k mamince jinak. Vnímám to jako hojnost, nikoli přehánění.

 

Lídři se často domnívají, že aby měli autoritu, musejí se chovat útočně, verbálně agresivně. Podle vás však má takové chování přímý dopad i na produktivitu práce. Čím to je způsobené?

V metodě pěti židlí má útočné chování přiřazeno červenou barvu a postavu šakala. Šakalí chování je pro firmu toxické. Je s ním mimo jiné spojené i přemrštěné a výrazně negativní kritizování a pomlouvání. V tu chvíli si je potřeba říct, že pomlouvat se bude jenom v pozitivním smyslu! To je věc, kterou jednoduše všichni musejí dodržovat a která má ve výsledku úplně neuvěřitelný pozitivní. Když na druhé lidi útočíme, tak často pokládáme otázky proč, kdo a kdy? Proč jsi to udělal? Proč si mu to řekl? Proč si neměl ty informace? Kdo to rozhodl? Kdo udělal tuto změnu? Kdy myslíš, že to bud hotové? Hodiny strávíme na takovou konverzací a naše energie je naprosto zbytečně vyplýtvána. Pokud chceme, aby energie ve firmě proudila, musíme se zastavit a začít se ptát jinak: Co navrhuješ? Jaké to může mít řešení? Jak to vidíš ty? Díky takovým otázkám přesměrujeme uvažování lidí, za výsledek pak můžeme vzít všichni odpovědnost. Právě to by se měli lídři naučit.

 

Jde tedy o změnu kultury firmy jako takové?

Já se snažím firmám ukázat, že by se měly zaměřit opravdu na posun ve vlastní mentalitě. Mojí hlavní misí je vytvořit jazyk kulturní změny. Jazyk, kterému všichni rozumí a který mohou sdílet. Pokud přijmete tento postoj, můžete jako lídr růst. Je důležité umět řídit rozmanitost. Třeba v Itálii, kde žiji, jsou lidé často impulzivní a musí se umět porozumět z hlediska empatie tomu druhému Pak teprve můžete vést konverzaci, která někam povede.

 

Když začnu se změnou u sebe, ve svém týmu, přeleje se ta energie napříč společností?

Je to tak. V rámci týmu je tato metoda velmi užitečným nástrojem. Tým je jednotkou, která je hybnou silou celé organizace. Pokud změníte kulturu uvnitř týmu, je to jako když sněhová koule spustí lavinu uvnitř celé firmy. Otevřenou nenásilnou komunikací se také dá snížit hladina napětí v rámci organizaci. Velmi přínosná je pro multikulturní společnosti.

 

Zmínila jste útočnou pozici, která je prezentována šakalem. Dá se označit za negativní, když má toto chování toxický vliv na život uvnitř firem.

Nejsou dobré nebo špatné židle. Každý si v sobě neseme všech těchto pět vzorců chování. Jde o to, abychom se naučili disciplíně. Abychom se dokázali ovládnout a před tím, než zaútočíme, si dokázali položit otázku, co je v této chvíli pro mě nebo pro toho druhého opravdu důležité a k čemu ten můj útok povede. Změnit tok energie.

 

Jsou specifika v některých národech, existuje něco jako národní sklon chovat se určitým způsobem?

To je zajímavé, nad tím jsem se nikdy nezamýšlela. Ale je to velmi dobrý námět na další výzkum!

 

Louise Evans

Jedna z nejlepších kouček současnosti se narodila v Anglii, dlouhá léta žila v Německu a před časem založila svou společnost v italské Florencii. Její specialitou jsou manažerské vzdělávací programy, cross-cultural koučink a rozvojové programy. Mezi její klienty patří významné firmy a organizace, jako jsou například Gucci, Unicredit, Evropská rada a řada dalších. Nejvíce si cení toho, že může pomáhat lidem při jejich sebereflexi a jejich porozumění druhým, aby mohli světu přinést to nejlepší ze svého já v každé situaci.

 

Pět židlí, pět možností

Červená: útok. Židle Šakala, který je chytrý, útočný a prospěchářský. Blokuje spolupráci a může vytvářet konflikty na pracoviště. Obviňuje, ale zároveň má tendence své věci a povinnosti odkládat.

Žlutá: sebepochybnosti. Židle Ježka, který je velmi zranitelný na břiše. Pochybuje o sobě, podceňuje se, dokáže sám sebe svými pochybnostmi paralyzovat. V této židli jsme v roli oběti, která nikdy nic nedokáže správně a ubližuje tím ostatním.

Zelená: vyčkávání. Židle surikaty, která je neustále na stráži. Nesoudí ostatní, dává si čas na rozmyšlenou a poznání situace. Emočně stabilní, zároveň zvědavá na to, co v danou chvíli potřebuje ten druhý.

Modrá: rozpoznání. Židle delfína, který se zaměřuje na sebe, v dobrém smyslu slova. Nepohlcuje se v pochybnostech, ale ptá se, co je dobré pro něj a jaké jsou v danou chvíli jeho potřeby. Zastánce mírové komunikace.

Fialová: napojení se. Židle žirafy, která má největší srdce ze všech tvorů a také nejlepší rozhled. Dokáže se empaticky napojit na ostatní, dát stranou své ego a ptát se, co je dobré a důležité pro ty ostatní? Je to židle, na které sedí opravdový lídr, mentor, který dokáže vést ostatní ku prospěchu všech.

 

loading