Odliv mozků? Místo pláče nabídněme výhody

Možným důvodem, proč nevznikla v historii panika v jednotlivých královstvích či císařstvích v Evropě, se jeví to, že nebyl „zcela přesný počet a struktura obyvatelstva“. Dalším možným důvodem bylo, že „informační toky měly své limity“. Jinak by v průběhu minulých staletí zcela jistě a periodicky nastával značný rozruch. Například objevováním nových zámořských území a jejich následným osídlováním docházelo k razantnímu a skutečnému odlivu mozků! Za všechny tyto etapy připomeňme alespoň osídlování Ameriky.  Nepředpokládám, že odcházeli lidé neschopní, nerozhodní, netoužící zlepšit své životní podmínky. A překvapivě to Evropa se ctí ustála a dala vzniknout v podstatě nové a svébytné společnosti.  Dobře je to dokladovatelné na počtu nositelů Nobelových cen, kterých má USA za minulé století /1901 – 2000/ 270 a nositelů s Evropským pasem je 360.

Proto současná situace nevybočuje z historického normálu. V Čechách jsou profesní a zájmové skupiny, které bijí v rámci svých kampaní na poplach. Možná i proto, že se tyto skupiny setkávají s pro ně stále ještě novou skutečností. Protože v období budování reálného socialismu vycestovat za prací znamenalo spáchat trestný čin. Všichni tudíž „pracovali doma – v Čechách“. A v ideálním případě socialistický stát zajistil i optimální distribuci pracovní síly dle potřeby a plánu a to do všech regionů.

I my nyní se nelišíme od jiných zemí a zvyšujeme svou mobilitu. A jako zaměstnavatelé se musíme porovnávat s těmi zahraničními. Tlak směřující na zaměstnavatele, aby zajistili srovnatelné podmínky pracovní i v odměňování a tlak na vzdělávací instituce, aby byly konkurenceschopné se zahraničními, je přirozený a funguje v drtivé většině světa.

Po revoluci k nám přicházeli poměrně rádi (zejména do Prahy) manažeři a experti za západoevropských zemí i ze zámoří. Poté následovali experti z Japonska a Jižní Korey.  Nyní k nám přichází pro změnu početnější skupiny pracovníků z Polska, Ukrajiny, Rumunska, Mongolska. Většina z nich hledá lepší pracovní podmínky a výdělek.

Rychlost sdílení informací, mobilita, dynamika změn i otevřenost hranic se zcela přirozeně projevují i v oblasti expertů. I oni si mohou vybrat a logicky si vybírají, kde, za jakých podmínek, s jakými výhodami a současně nevýhodami chtějí pracovat a žít. Akceptujme tuto skutečnost, naučme se s ní žít a naučme se z ní těžit. Vždyť zaměstnanec, který vyzkoušel, jaké to je utkat se na mezinárodním poli, má často daleko větší nadhled, zkušenosti, ale i znalosti a vědomosti. Berme jako fakt to, že standard našich rodičů – zaměstnání od ukončení školy až do důchodu u jednoho zaměstnavatele je v nenávratnu, že průměrná délka setrvání v jednom zaměstnání se za posledních 20 let velmi výrazně zkrátila. A tento trend se pouze rozrostl o další parametr: můžeme svobodně a poměrně snadno změnit zaměstnání (a děláme to), a to i mimo hranice naší země.

Situaci je třeba nahlédnout a pochopit, protože se nezmění kvůli tomu, že nechceme. Můžeme se ale naučit tuto novou situaci řídit. Řídit trvalým zlepšováním podmínek a zvyšováním atraktivity nejen pro „naše mozky“ ale i pro „mozky ze zahraničí“. 

 

loading