Otevřený pracovní trh – budoucnost, či minulost?

Bude se pracovní trh více otevírat zahraničí? Nebo naopak otevřené časy už jsme zažili? Takové otázky si nyní po referendu za lamanšským průlivem všichni klademe.

O tom, jaké bude mít Brexit odpady na Evropu, se zatím jen dohadujeme. Jedno z nejpalčivějších témat je, jak se změní zaměstnávání cizinců ve Velké Británii. Není to tak dávno, co jsme otevření hranic pro naše pracovníky na britské ostrovy oslavovali. Tamější trh si také na pracovníky z východu zvykl velmi rychle a v hotelech či restauracích jsou polština a jiné slovanské jazyky slyšet snad častěji než angličtina. Přesto se zdá, že větší části obyvatelstva, se situace přestala líbit. Britové by sice dozajista tyto práce vykonávat nechtěli, ale podvědomě cítí potřebu větší ochrany pracovního trhu.

A jak je to u nás? Jak moc jsme otevření cizincům? Mnohé výrobní firmy jsou pod tlakem nedostatku pracovníků a tak zaměstnávají cizince v míře dosud nezvyklé. Cizinci tak přichází zachraňovat výrobu, do které není již možné u nás sehnat zaměstnance. Jak moc by u nás byli vítání, kdyby nezaměstnanost vyskočila na dvojnásobek? Jsme skutečně otevření cizincům, nebo jen je teď využíváme jako pragmatické východisko?

V této souvislosti mne zaujal postřeh Very Budway Strobach, která vystoupila na konferenci Vzpomínky na budoucnost. Upozornila, že český pracovní trh nevyužívá až na výjimky občany vietnamské národnosti. Jejich zaměstnání by mnoha firmám navíc mohlo pomoci, protože by to přilákalo i zákazníky u řad této menšiny.  V České republice jich žije zhruba sedmdesát tisíc a většina z nich se živí svým vlastním podnikáním. Jak je to tedy s naším přístupem k cizincům? Dokážeme být dlouhodobě otevřenější než ostrované?

loading