Prosadit zájmy zaměstnavatelů? Těžko, jsme v menšině.

 Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR, na prosincovém setkání HR leaders fora hovořil o podmínkách pro podnikání a zaměstnavatele v České republice, které se podle jeho slov stále spíše zhoršují.

 

Jak vnímáte současnou situaci české společnosti?

Lidé se mají tak dobře, jak se nikdy neměli. Možná s rozdíly. Svobodná matka s dvěma dětmi, která pracuje na směny, může zavzpomínat s nostalgií na své dětství. Nicméně vydáváme za položky, kterým se našim rodičům ani nesnilo. Mobily, počítače, dovolená u moře, i když ta v průměru jen jednou za dva roky.

Proč jsou tedy lidé nespokojení?

Asi se většina domnívala, že doženeme západní standart rychleji. V optimistické vlně po revoluce byli všichni nadšení, dřeli, ale poté přišla ekonomická krize, dlouhodobá stagnace platů. A ta špatná nálada zřejmě vyplývá z nějakých rozdílů. Když lidé slyší, jaká je průměrná mzda a porovnají ji s tou svou.

Jaké máte vy jako komora připomínky k novele zákoníku práce?

Je tam řada věcí, se kterými nemůžeme souhlasit. Například regulace domácí práce. Jestli bude někdo kontrolovat podlahu doma, zda to není příliš kluzké, považuji to za úplnou blbost. Návrh měnit karenční dobu, nám také přijde velmi nešťastné. Jako by politici neviděli, jak se snížila nemocnost po jejím zavedení. Podmínky na pracovním trhu se nadále zhoršují, i když máme stranu, která pochází z podnikatelského prostředí. V Hospodářské komoře jsme si vybrali pracovní právo jako jednu z priorit, které se chceme věnovat.

Jakou šanci máte jako Komora něco změnit?

Scházíme se na tripartitě, kam jsme pravidelně zváni. Sedám tam na židli u dveří (směje se). Nemohu si stěžovat, vždycky si vezmu slovo a dostanu jej. Naslouchají nám.  Ale problém je, že volby vyhrála sociální demokracie a dominuje zde křídlo, které je blízké zaměstnancům. Hospodářská komora nemá zákonodárnou iniciativu, ale jsme povinné připomínkové místo. Vytvořili jsme slušný legislativní a analytický odbor. Máme systémovou sílu, ale nijak velkou.

Co si myslíte o současném tlaku navyšování mezd?

Určitě tu je a síla odborů narostla. Mají mladého nadějného předáka. Nyní vážně. Bylo by nyní opravdu dobré, aby rostly reálné mzdy. Ale růst se nesmí odpoutat od produktivity práce. Za poslední čtvrtletí vzrostly mzdy o 4,5 %, tak se zdá, že odbory tlučou do otevřených dveří. Mzdy se zvyšují, zaměstnavatelé už to zvýšení platí. Problém je, že novináři často nerozlišují mezi mzdový mediánem a průměrem. Nyní medián vzrostl o 5,5 % a průměr o 4,5 %. To znamená, že více rostly nízké mzdy. Mzdy se pohnuly až v posledním čtvrtletí, nicméně vzrostly. Obávám se však, aby u manažerů nedošlo k příliš velkému optimismu. Abychom si nesnižovali konkurenceschopnost, aniž bychom si zvyšovali produktivitu.

Když se ptáme, jaká je největší bolest HR profesionálů se zákoníkem práce, nejčastěji zmíní propouštění. Jaký je váš názor na to?

To je myslím velmi těžké změnit. Myslím, že v mnohých evropských zemích je situace ještě mnohem horší než u nás. Ve Francii či Španělsku nepropustíte zaměstnance prakticky vůbec. Větší problémy než náklady na propouštění jsou podle mého názoru vysoké náklady na zdanění práci. Máme velmi drahou pracovní sílu. Je ale mimořádně těžké snížit odvodové zatížení práce. Je to politicky neprůchodné. Nejlepší je dánský systém flexsecurity. Můžete propustit rychle, ale pak je propuštěný tři měsíce plně placený. Tím se jim minimalizují dlouhodobě nezaměstnaný. Ale když bychom na tento systém chtěli přejít, tak to jednorázově velmi zatíží státní rozpočet.

Státní rozpočet má mimochodem velmi dobrý výsledek tento rok.

To je pravda, ale bavíme se jen o 40 % výdajích. Většina rozpočtu jsou mandatorní výdaje, důchody apod., na které nemá vláda v podstatě vliv.

Co vy považujete za největší problém pro podnikatele v České republice?

Časté změny. U nás je jedna z nejhorších předvídatelností podnikatelského prostředí. V posledních deseti letech byly daňové zákony asi sedmdesátkrát změněny.

Kdo se v současné době postaví za zájmy zaměstnavatelů?

Problém je, že jsme v menšině. Elektorát si dříve myslel, že má málo, ale bude se zlepšovat. Ale nyní už ztratil důvěru, a proto volí Trumpy a jiné přízraky.

Co vy považujete za nejpalčivější problémy pracovního trhu?

Máme problém s minimální mzdou. Berou jí asi 3 procenta lidí a je vůbec problematickým fenoménem. Byla zavedena začátkem devadesátých let. Prvotní zavedení nezvedalo platy, když se zvyšovalo, tak je začalo zvedat. Žijeme v období deflace, politici ji zvyšují. V Kalifornii je dvacet dolarů v New Yorku přes 15 dolarů také jistota zaručené mzdy. Nerovnoměrný dopad zvyšování mezd na různé sektory. Problém je, že vláda to chce u nás tlačit. Mzdy podle mne nemá vláda co tlačit. Jsme také proti snižování odchodu do důchodu, když se podíváme na demografickou křivku, tak zjistíme, že je to nesmysl. V budoucnosti budeme muset odcházet do důchodu později, protože se prostě dožijeme déle a nemůžeme být v důchodu stejně dlouho jako v práci.

Přijde vám, že lidé přestávají chtít pracovat?

Dnes pracuji ve finančním ústavu, kde stále přežívá tradice, že v mládí odpracujete pět let šestnáctihodinové denní práce. Nicméně samozřejmě čtu o tom, že v zahraničí vzniká skupina mladých lidí, kteří se vůbec do pracovního trhu zapojit nechtějí. Vyhovoval by jim systém plošných dávek, jak s tím nyní ve Finsku experimentují. S tím absolutně nesouhlasím. Jakmile někomu dáte něco zadarmo, tak je to podle mne pro společnost špatně.

Barbara Hansen Čechová 

 

 

 

 

 

 

loading