Ze zákulisí

Je generace Ypsilon mýtem, nebo je skutečně jiná než ty předchozí? V tomto čísle jsme se jí rozhodli podívat hlouběji na zoubek a musím přiznat, že po přečteníté řady studií, které se na mě při přípravě vyhrnuly, už také věřím, že se po roce osmdesát začali lidé rodit „z trochu jiných vajec“.

V článku „Jak to vidí Ypsiloňáci“ si můžete přečíst rozhovory s mladými úspěšnými lidmi, které nám připadaly zajímavé. Ukazují, že v některých oblastech mají dvacátníci skutečně jiné představy, než generace předchozí, v mnoha jiných nás ale vůbec ničím nepřekvapí. Typická mi přišla odpověď na otázku, co očekáváte od práce: „Hlavně možnost seberealizace a prostor pro uplatnění vlastních nápadů.“ Při debatě v redakci jsme se shodli, že příslušníka generace X, může taková odpověď zaskočit. Čeká, že uslyší něco o dosahování výsledků a dočká se zaujetí pro naplnění svých potřeb. Je to ale nutně špatné? Zajímavá je určitě studie prestižní anglické Ashridge Business School na toto téma. Její překlad naleznete na straně 8.

Je-li ovšem nová generace jiná, budeme schopni my dokázat ji něčím zaujmout a využít její talenty? V článku Aleny Červenkové se dozvíte, že zatím mezi námi není příliš mnoho firem, které by potřebám a požadavkům současných absolventů vycházely vstříc. Nakonec si mnohé firmy vybírají ty, kteří co nejvíce připomínají generace předchozí. Není to škoda?

Perlou čísla je určitě rozhovor s primářem Pavlem Stodůlkou, ředitelem oční kliniky Gemini. Osobně mne inspiroval svou precizností a ničím nebržděnou chutí učit se nové věci. Až tak moc, že na začátku devadesátých let často spal v evropských metropolích pod širákem, jen aby přes den mohl okukovat know-how na vyspělých klinikách.

 

loading