Ze zákulisí

Jednou za měsíc chodím do Českého rozhlasu, kde s redaktorkou Alimou Martinovou probíráme témata, která znáte z HR fora. Obsahově se bavíme o stejných věcech, o kterých celé dny píšu a čtu, ale přitom je to úplně jiné.  Našimi posluchači totiž nejsou HR manažeři nebo jiní manažeři, ale obyčejní lidé, kteří si v regionech zapnou rádio k obědu, protože právě běží pořad Karambol. Je to jakási srážka s realitou, která mi z výšin editování článků o motivaci lídrů ukáže, kde je normální život. První srážku zažívám velmi nelibě. Musím totiž hledat slova, která neexistují! Redaktorka po mě žádá, abych češtinou nahradila tak samozřejmé výrazy jako „assessment“, „leadership“ či „worklife balance“. Ostatně, jak píše Marcela Pechlákové v tomto čísle v rubrice Moje tipy na sebevzdělávání (strana 24), popisovat práci Hr manažera bez angličtiny už skoro nejde.

Další srážka nastane, když posluchači začnou volat své dotazy nebo psát své příběhy s prosbou o radu. Zatímco na kdejaký personální či právní problém uvnitř firmy si dokážu poměrně rychle představit řešení nebo znám někoho, kdo mi v něm poradí, zde často tápám. Na pocity beznaděje, nejistoty nebo nízkého sebevědomí se nedá najít lék v pár větách. V individuálních potížích najednou chybí mašinérie HR systémů, které se tváří, že i něco tak křehkého, jako lidské pocity, dokáží ovlivnit.

Z tohoto důvodu mne velmi potěšil rozhovor s Magdalenou Vašáryovou (strana 28). Je za ní cítit teorie, ale i velká znalost té neprostší praxe. Ač shlavou v mezinárodních či kulturních oblacích, stále jde po zemi, kde navštěvuje slovenské vesnice a kouká, jak se tu lidem žije.

Budu ráda, když mi napíšete. Využijeme jakékoliv náměty či připomínky!

loading